LIVIGNO 2015 - nezabudnuteľné

Od tohtoročného pobytu v talianskom Livigno ubehol už takmer mesiac a my pre vás máme podrobný zápis z celej akcie a tiež fotky plné prašanu, azúra, talianskej pizzy, večerov so snehom pod nohami a radosti z pohybu nielen vo voľnom teréne. Feel the Alps! Respect mountains!

Tunel. Světlo. Semafor. Nekončící řada aut. Čekaj, až se můžou nechat sežrat. Proniknout do útrob. Prodírámé se. Konečně. Nekonečný útroby. Připadáme si jako v zažívacím traktu. Jedno tenký dlouhý střevo. Světlo. Světlo na konci tunelu. Svěrač? Že by? ANO! Vstupní panoramma je naprosto úchvatné. Všude sníh. Strmý kopce. Ostrý jak žraločí zuby. Hltám. Hltám to plnými doušky. Je to orgamus pro moje vjemy. Kromě toho pachovýho a hmatovýho. Chci už bejt tam nahoře na kopci. Musim počkat. Sakra. Ať už je zejtra. Ať už jezdim.

Ubytko bomba. Sice schody, ale co. Stejně budu jen jezdit na lanovkách...aspoň nezatuhnu. Dole pizza. V Ý B O R N Ě. Co jinýho v Itálii, že jo. Chvílema je mi líto, že nejedu svým autem. Nafta za pakatel. Ráno. Sunshine. Natěšenost na 150%. Fyzická připravenost 75%. Ale je jasný, že hledím hlavně nato, abych měl radost, než na fyzickou přípravu a stav. Jedu do maxima. Hlavně Mottolino. Freeridy. Spousta možností. Svoboda. Sluníčko. Prostě nádhera.

Občas tu nádheru na chvííli utne polský občan nejezdící dle pravidel a regulí. Jeho mínus. Mínus stehení kost. Mínus teplo. Hodina a půl recue mission. Polák se klepe. Polka histerčí. Pošle záchranáře jinam. „Do pjerdole, koniec sezony, kurwa!!“ Po skončení akce hledáme zbytek našeho týmu. Na signálu vše vyřešeno. Dáme pivo za 5 a koupim cíga za 3,50 a čaj. Jede skibus. Pár přestupů a jsme doma. Na srdci nás hřeje dobrej pocit. Karma funguje. Doufám. Za tohle budou pozitivní expy. Poslední radostná zpráva: Zítra budou ddobrý podmínky pro heliboarding. Yessssss.

Ráno krása. Sunshine 190%. Natěšenost 200%. Ty voe poletim vrtulníkem ne?! Čekání na Itala. To je na knížku. Ale chápu, včera musel bejt závěrečnej mejdan po European Freeride Festivalu. Je to tak. Naši „šerpové“ jsou ještě teď high, a to máme teprve letět.

Jsem nahoře. Heliport. Nervozní, ale tak příjemně. Vidim ten stroj. Je to pecka. Školení. Neskákejte za jízdy a takový ty blbosti...Jsme 3 skupiny po 4. Všichni už se slovně přetahujou, kdo pojede pannenskou stopu. Hihi. Takový hádky mě ba.

Rotor se roztáčí. Šum svistu. Ty vole! To je jízda. Málem letím z heliportu pryč. Muší váha v takovym fičáku...Pilot přidává a letí do pryč. Mizí v azuru za kopcem. Čekáme. 10 min. Sakra dluohejch 10 minut.

V dálce slyšíme helikoptéru. Blíží se rychle a krev tepe taky rychle. Sakra!!! Nastavit gopro. Nad vším tím kocháním se kolem, jsem zapomněl upravit svůj outfit. Jak všichni víme, není důležitý jak jezdíš, ale jak vypadáš. Vrtulník klesá. A akce začíná. Šerpové aka průvodci aka alcohol squad nám hážou prkna do rakve. Sakra, potřebuju nový kalhoty. Tyhle už jsou out. Sedím a ani nedutám. Vychutnávám tyhle nezapomenutelný chvilky. Vše natáčim. Tohle bude lepší pouštět na doboru noc, než Family Guy. Po pár akrobatickejch vsuvkách a masírek od pilota,nás bere na opuštěněj vrchol se slovy: „tady se měly je ty závody.!“ Secvakává se mi svěrač. Mít traverzu tak ji přetnu. Po několika vteřinách se šerpa směje jak malý děcko a letíme za ostatníma. Ty panoramata, vrcholy, slunce a azuro vwee mně vyvolává dětinský pocity radosti. Jsem happy. Sedýlko, v kterým přistává na jednu lyži vypadá drsně. Ale těšíš se. Chceš už prostě jet. Ještě malý školeníí a info, jak se chovat, jak používat ABSko. Jedeme.

…

Nepopsatelná část pobytu

…

 Jsme dole. Někdo jel ještě. Já jsem hotovej. Chci se ještě ve zdraví dostat uplně dolu. Doele na zastávce skibusu někteří zvědaví účastníci zkouší ABSko, nechtěně. Najednou je z Lukáše Buzz rakeťák. Sranda za 20 éček nás fakt baví :)) Zbytek pobytu je ve stejné vlně. Nejlepší ježdění a spousta srandy. Dobrá parta, kterou sice potkávalo víc zranění, než bybylo zdrávo, ale to je vedlejší produkt zábavy, se kterym musíš počítat.

Teď už jen vymyslet, jak cestou domu propašovat co nejvíc toho levnýho chlastu :))

Ať žje Livigno a SNOW-TRIP!!!! Při každý další příležitosti se tu zase objevím.

Děkuju!!!

SNOWTRIP.SK a CZ týmto ďakuje Petrovi Šnajderovi za výstižní report. Ak chcete vidieť viac pozrite si fotoalbum skvelého slovenského fotografa Martina Žilky .